Vyznačují schopností shromažďovat v sobě elektrický náboj. Jejich hlavní vlastností je kapacita, jejíž základní jednotkou je F (farad).

Dalšími používanými jednotkami jsou pF (10^-12), nF (10^-9), µF (10^-6) a mF (10^-3). Velmi důležitou vlastností je maximální provozní napětí, které se udává ve V (voltech). Při překročení maximálního napětí hrozí zničení (proražení) kondenzátoru.
Ve schématech se kondenzátory označují písmenem C a číslem, určujícím jejich pořadí (např. C1).

Ve shématech se často používá u (písmeno u) místo μ (řecké písmeno mí).

Jmenovitá hodnota a tolerance

Stejně jako rezistory se i kondenzátory vyrábí v řadách jmenovitých hodnot, kterým odpovídá určitá tolerance. Podrobnosti lze nalézt v katalogu součástek.

Vzduchové kondenzátory

Skládají se z pevné části (stator) a otočné časti (rotor), mezi kterými je vzduchová mezera tvořící dielektrikum. Podle natočení rotoru se mění plocha překrývajících se desek a tím i kapacita.

Keramické kondenzátory

Základem a také dielektrikem keramických kondenzátorů je tenká keramická destička na které je z obou stran nanesena tenká kovová vrstva ze které jsou vyvedeny drátové vývody.
Hodnoty keramických kondenzátorů se značí třemi číslicemi:1. a 2. je hodnota a 3. určuje násobek.

Příklad:

Kondenzátory na obrázku jsou označeny číslicemi 102, to znamená, že hodnota je 10 x 10² = 10 x 100 = 1000 pF

Svitkové kondenzátory

Jsou tvořeny dvěma elektrodami ve formě hliníkového pásku, které odděluje dielektrická fólie z polykarbonátu nebo polyetylénu.
Nevýhodou je parazitní indukčnost (svitek se chová jako cívka), která omezuje jejich použití na kmitočtový rozsah maximálně jednotek MHz.
 

Foliové kondenzátory

Rozdělují se do dvou základních skupin:

• Kondenzátory s elektrodami z tenkých kovových fólií.
  Umožňují velmi vysoké impulsní a proudové zatížení, mají velmi dobrou stabilitu a spolehlivost, velmi vysoký izolační odpor a velmi nízké dielektrické ztráty. Speciální konstrukce těchto kondenzátorů zajišťuje jejich samoregenerační schopnost.
• Kondenzátory z metalizovaných fólií.
  Mají vynikající samoregenerační schopnosti a velmi malé rozměry. Kontakty jsou provedeny nastříkáním kovové vrstvy na čela svitků kondenzátorů. Vývody jsou přivařeny na tyto kontaktní plochy. Nástřikem kontaktů dojde ke zkratování jednotlivých závitů kondenzátorů a tím se dosáhne velmi nízké vlastní indukčnosti a vysoké rezonanční frekvence kondenzátoru.

Elektrolytické kondenzátory

Liší nejen svým dielektrikem, tvořeným velmi slabou vrstvou oxidu hliníku (AL₂O₃), který vzniká chemickou cestou prostřednictvím elektrolytu, ale i tím že se rozlišuje polarita napětí elektrod. Polarita je součástí schématické značky (+) i pouzdra kondenzátoru, kde bývá obvykle označeno (-).  Elektrolyt může být kapalný, ve formě pasty nebo suchý.

Při přepólování nebo připojení střídavého napětí dojde ke zničení vrstvy dielektrika a tím k destrukci celého kondenzátoru.

V horní části pouzdra je na obrázku vidět zeslabení ve tvaru +. V případě, že se kondenzátor nadměrně zahřeje například v důsledku překročení napětí, přepólování, připojení střídavého napětí, apod., začne se elektrolyt odpařovat. Aby nemohl tlak plynů pouzdro kondenzátoru roztrhout, horní část se rozevře. Takto poškozené (nafouklé) kondenzátory jsou často k vidění ve zdrojích, nebo zakladních deskách počítačů. Kapacita kondenzátorů se výrazně sníží a je třeba vymenit je za nové.
Není-li elektrolytický kondenzátor delší dobu používán, zvyšuje se zbytkový proud, který je potřebný pro udržování a regeneraci dostatečné tloušťky dielektrické oxidové vrstvy. Oprava spočívá ve formátování (opakované nabití a vybití), nebo jeho výměně.

Tantalové kondenzátory

Jedná se o elektrolytické kondezátory, kde je místo hliníku použit tantal (šedý, kujný, velmi pevný kovový prvek).

Tantalové kondenzátory mají menší ztráty, lepší teplotní stabilitu, delší životnost a menší rozměry v porovnání s hliníkovými, jsou ale dražší.

Vyrábí se v kapacitách 100 nF až 220 μF pro napětí 6,3 až 50 V.

Používají se například v měřících přístrojích, kde se uplatní jejich stabilita a lepší parametry.

Kondenzátory pro povrchovou montáž (SMD - surface mount technology)

Další vlastnosti kondenzátorů

Kromě hlavních vlastností (jmenovitá kapacita a maximální napětí) jsou pro použití kondenzátorů důležité také další, kterými jsou:

• Teplotní závislost (velikost kapacity je závislá na teplotě), která je největší u keramických kondenzátorů a závisí na materiálu dielektrika.
• Ztrátový činitel (tangens δ) je poměr mezi odporovou (dielektrické ztráty) a kapacitní složkou inpedance.
• ESR (ekvivalentní sériový odpor) závisí na kapacitě kondenzátoru a měl by být co nejměnší. Projevuje se zejména u elektrolytických kondenzátorů.

Náhradní schéma reálného kondenzátoru

Kondenzátory v obvodech stejnosměrného a střídavého napětí

Příklady použití kondenzátorů

1. Filtrační kondenzátor je připojen na výstup usměrňovače nebo paralelně k napájení elektronických obvodů. Obvykle se používá elektrolytický kondenzátor velké kapacity s paralelně připojeným keramickým kondenzátorem, který zlepšuje funci na vysokých frekvencích.
2. Blokovací kondenzátor odstraňuje střídavou složku napětí (např. připojený paralelně k emitorovému odporu v zesilovači).
3. Oddělovací (vazební) kondenzátor odděluje stejnosměrné napětí (např. na vstupu nebo výstupu zesilovače) od střídavého.
4. Časovací kondenzátor ve spojení s rezistorem tvoří časovou konstantu určující frekvenci klopných obvodů nebo oscilátorů.
   
5. V rezonančních obvodech společně s paralelně nebo sériově připojenou indukčností (cívkou).
6. Speciální kondenzátory s velmi vysokou kapacitou až několik faradů se používají k zálohování napětí při krátkodobém výpadku napájení (např. paměťové obvody), nebo v automobilech, kde se připojují paralelně k napájení výkonových audio zesilovačů a vyrovnávají krátkodobé proudové špičky.